Prezident, občan, režisér, přítel, manžel, pacient, muž na sklonku života... Unikátní dokument Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě? vrací do centra pozornosti Václava Havla v jeho známých, ale i veřejnosti dosud skrytých polohách. Vychází přitom z nikdy nepublikovaného materiálu, natočeného během posledních let jeho života. Film vstupuje do kin v době, kdy Havlův myšlenkový odkaz a důraz na individuální svobodu ve společnosti rezonují silněji než kdy dříve. Václav Havel k nám znovu promlouvá. A my ho znovu potřebujeme slyšet.

Slovo režiséra: „Já bych byl rád, aby si lidé od Václava Havla poslechli hlavně to, že vždy stojí za to držet linku, obhajovat svůj vlastní názor, a také to, co je pro mě z jeho odkazu nejdůležitější: že by si měli zvyknout a naučit se absolutně ručit za to, co dělají – za své názory a za své postoje.“

Tady Havel, slyšíte mě? je víc než jen další v řadě dokumentů. Dvanáctiletý odstup premiéry filmu od odchodu Václava Havla násobí intenzitu sdělení, které přináší dnešním divákům. Svou autenticitou, otevřeností a obsahem zaujme nejen Havlovy příznivce a ty, kteří mají jeho angažované působení ještě v živé paměti. Film mapuje poslední životní etapu výjimečného člověka s výjimečným osudem a je jedinečnou příležitostí ocitnout znovu v jeho bezprostřední blízkosti.

Díky vzájemné důvěře mezi hrdinou a jeho filmařem se dokument Tady Havel, slyšíte mě? dotýká nejen oficialit, ale i intimních a fatálních situací. Jsme svědky Havlova blízkého vztahu s dalajlámou, Madeleine Albright, Milošem Formanem nebo Joan Baez. Můžeme s ním být doma i na proslulé chalupě na Hrádečku, absolvujeme s ním schůzky v jeho pražské kanceláři, užíváme si s ním svobodomyslnou náladu na open air festivalu v Trutnově anebo přípravu a natáčení jeho filmového debutu Odcházení. A doprovázíme ho také na jeho poslední soukromé cestě do USA, kdy se po ataku mrtvice ocitá na prahu smrti.

Film připomíná Havlovu specifickou osobnost, kombinaci síly a křehkosti, pochybností i rozhodnosti. Dotýkáme se znovu jeho originálního způsobu přemýšlení, humoru, tvůrčích postupů. Ale především je film zprávou o tom, jaký byl Václav Havel skutečně v době svého odcházení. Petr Jančárek nemá ambici sumarizovat či posuzovat Havlovy životní výhry a prohry. Podává univerzální svědectví o člověku, který byl svému okolí i sám sobě už od mládí podezřelý svou snahou o život v souladu s vlastním svědomím. O muži, jenž vyznával přehledné životní hodnoty a často musel snášet nepřízeň osudu. O tvůrci, jenž sice před kamerou dokumentu definitivně slábne a „opouští scénu světa", ale dokáže až do nevyhnutelného konce zůstat svébytným a hrdým režisérem vlastního osudu, který se navíc nebojí otevřeně svoje osobní „odcházení" komentovat.